Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. 7. 2008

Učící se církev

UČÍCÍ   SE  CÍRKEV  http://www.cirkev.cz/res/data/015/001870.pdf 

 

Pokud chceme v životě obstát, tak se musíme neustále učit a nebo alespoň udržovat jistý standard vědomostí na takové úrovni, abychom nebyli jaksi „mimo obraz“. Platí to jak v pracovních vztazích, tak i v běžném životě. Zkrátka „jít s dobou“ a orientovat se ve světě v kterém žijeme … V práci se snažíme být „in“ a mít přehled o mnoha věcech, které se dotýkají naší činnosti, ať už jsou to např. moderní poznatky, směrnice, zákony  nebo způsoby, jak zkvalitnit práci. Mít poznání, znamená nést i odpovědnost a vnímat také určité věci jako povinnost. Povinnost je výraz určitého direktivního opatření, které leckdy může propadnout do zformalizování a ztrátě vnitřního obsahu, ale neznamená to, že ztrácí smysl. Odpovědnost je postoj, který už více akceptuje svobodu člověka, osobněji zasahuje a vytváří určitý apel na možnost volby. V oblasti povinnosti je například samozřejmé, že děti chodí do školy … Zkusme dětem v tomto směru povídat něco o odpovědnosti a dejme možnost volby a polovina dětí přestane do školy chodit J. 

 A tak je nutná povinnost, která alternativu volby potlačí a učiní ze školní docházky určitou samozřejmost o které se nediskutuje. Stejně tak to platí v mnoha oblastech života a navíc je leckdy neplnění povinnosti postihováno a trestáno. Jsou tedy vytvořeny řády a právní normy, které postihují ty, kteří nerespektují daná pravidla. Mnohdy jsme tak naučeni v životě, že si tyto věci ani neuvědomujeme, ty nepsané mantinely povinností, odpovědností, návyků, morálky, řádu a chování. Zkusme ale někdy jet do práce po levé straně, nezastavit na stopce, přijít do práce opakovaně pozdě, doma přestat dbát na rodinu, peníze prolít hrdlem, neplatit daně, sociální a zdravotní pojištění, přestat pracovat, dbát o hygienu… Rázem se dostaneme tam, kam jsme nikdy nechtěli… 

Přehoupněme se do oblasti duchovní, oblasti vztahu k církvi, vztahu ke společenství a  Bohu. Mnohdy jakoby vládla představa, že Bůh snese vše, že věřit se může čemukoli, že vlastně Ježíš je jen dobrák a že církev musí být přizpůsobivá a tolerantní a že vždy existují ve světě rovnocenné náboženské alternativy. Věřit ano, ale proč církev? Tyto a podobné názory může člověk občasně zaznamenat. Jako protireakce na liberalizaci církve se pak objevují radikálnější reakce posilující „zákonické“ tendence. Mnoho toho tací lidé ale nezachrání a hlavně neaktuálně interpretují závažnost Kristovy výzvy, současné učení církve a závěry koncilů. A tak jak liberální postoje s potlačením duchovních výzev, tak i konzervativní extrémy nesou ne zrovna věrohodné ovoce. Přitom je tak velmi důležité znát svou identitu, vědět čemu a proč věřím a nestačí jen „být někde“ a domnívat se, že „duchovní pocit“ nebo „docházka“ postačí. Takový člověk totiž časem začne lavírovat se svým „pocitem“ nebo „zvykem“a začne si buď interpretovat křesťanství podle svého vkusu a nebo do něj začne implantovat něco co do něj nepatří. 

Českým i moravským biskupům ležela na srdci malá vzdělanost věřících, nedostatečné povědomí o vlastní víře a proto se rozhodli pro projekt „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ http://www.cirkev.cz/res/data/015/001870.pdf  Věřím, že tato výzva nezůstane bez odezvy i v naší farnosti a že jistě je to velmi rozumná a prospěšná možnost, jak lidem během nedělních bohoslužeb sdělovat některé základní pravdy víry.  

                                                                                                     miroslav kuťák

Odpovědi arcibiskupa Graubnera pro Katolický týdeník:

Proč projekt Učící se církev vznikl?

Biskupové se už delší dobu zabývají otázkou malé vzdělanosti věřících. Částečně to můžeme vysvětlovat chybějící náboženskou výukou u celých generací a nedostatkem náboženské literatury v době komunismu. To se ovšem v posledních letech změnilo. Literatury máme hodně a dost laiků studuje na teologických fakultách. Stále je to málo. Organizují se různé přednášky a kurzy. Někde se dokonce pokusili o jakousi nedělní školu pro dospělé, ale moc se to neujalo. Každou neděli však kazatelé oslovují téměř půl milionu účastníků bohoslužeb. Kladli jsme si otázku: Jsou všechna kázání dobře využitá?
 

Nakolik je program pro kněze závazný?
Je to společný program vyhlášený biskupskou konferencí, takže by měl být přijat všemi kněžími. Počítá se s výjimkami v takových situacích, jako je místní pouť, biřmování nebo první svaté přijímání. Kněz však ví, co kvůli nějaké slavnosti vynechal, a měl by to podle svého uvážení někdy doplnit.