22. 1. 2010
Slepý na ledu
Spěchám ulicemi města a cupitám na ledu jako japonská gejša. Občas pohlédnu vzhůru jestli se nějaký rampouch nehodlá podvolit síle gravitace. Bum! Dvacet metrů přede mnou se svalila postarší žena na bok na nerovném náledí u podloubí. Bylo posypáno jakýmsi popelem, takže se navíc ještě umazala. Byl to elegantní pád a musel jsem ocenit i mladickou svižnost vstanutí. 
Být porotcem na soutěži, tak má paní zlatou desítku z techniky provedení. Další desítku by si zasloužil pán, který šel kousek od ní a hned paní nabízel pomoc… A tak mi nějak zaznělo v uších – musíme si pomáhat – podobně jako ten název známého filmu… Pokračoval jsem v chůzi a vidím, jak si po chodníku vykračuje muž s bílou holí. Uvědomil jsem si v tu chvíli, jak pro slepé lidi musí být extrémně náročné pohybovat se v těchto podmínkách. My vidoucí klademe nohu opatrně tam, kde je suchý chodník, kde je posypáno, kde je rovný podklad a vyhýbáme se sněhovým bariérám a tomu co nám visí nad hlavami ze střech. Lidé, kteří jsou odkázáni na svou hůl a na dobrodiní těch, kteří je občas převedou přes ulici, to mají v těchto podmínkách mnohem a mnohem těžší. A tak si přeji, abychom se v životě učili překonávat „nerovnosti“, které nám občasně přináší, ale současně zpozorněli, když nerovnosti přicházejí do cesty jiným. Nebýt slepí k bližním, neustrnout v náboženské a lidské samolibosti a nevidět jen špičky svých bot…
(miro)
Být porotcem na soutěži, tak má paní zlatou desítku z techniky provedení. Další desítku by si zasloužil pán, který šel kousek od ní a hned paní nabízel pomoc… A tak mi nějak zaznělo v uších – musíme si pomáhat – podobně jako ten název známého filmu… Pokračoval jsem v chůzi a vidím, jak si po chodníku vykračuje muž s bílou holí. Uvědomil jsem si v tu chvíli, jak pro slepé lidi musí být extrémně náročné pohybovat se v těchto podmínkách. My vidoucí klademe nohu opatrně tam, kde je suchý chodník, kde je posypáno, kde je rovný podklad a vyhýbáme se sněhovým bariérám a tomu co nám visí nad hlavami ze střech. Lidé, kteří jsou odkázáni na svou hůl a na dobrodiní těch, kteří je občas převedou přes ulici, to mají v těchto podmínkách mnohem a mnohem těžší. A tak si přeji, abychom se v životě učili překonávat „nerovnosti“, které nám občasně přináší, ale současně zpozorněli, když nerovnosti přicházejí do cesty jiným. Nebýt slepí k bližním, neustrnout v náboženské a lidské samolibosti a nevidět jen špičky svých bot…(miro)
