Skromnost a pokora
U Dvora Králového v Kuksu je soubor soch od Matyáše Brauna. Mezi nejzajímavější patří alegorické postavy dvanácti ctností a neřestí. Zaujalo mne, že v ctnostech chybí pokora a skromnost. Právě tyto dvě vlastnosti, ale jako by nechyběly jen v Kuksu, ale i v lidské společnosti. Stále se o tom přesvědčuji. O skromnosti mnoho neuslyšíme a když už, tak je zpochybňována a vydávána za falešný postoj neúspěšných. Nosí se ctižádost a sebedůvěra. Ovšem dobře uchopená a žitá skromnost a pokora je skutečnou ctností. Obsahuje duchovní kvalitu obsahující vědomí vlastních omezení a limitů, realistický pohled na sebe sama. Voltaire napsal: „Pokora je skromnost duše, lék proti pýše“. Tibetský láma Sakja-pandita ve 13. století řekl:
Nejásat, když tě chválí někteří,
netruchlit, když tě haní jiní,
tvůj duch ať sám tvé skutky přeměří –
tak žít, to světce svatým činí.
