Smutný příběh o mravenečkovi

Eva Pallotto (kavárnice a blogerka na iDNES.cz)

Sedím takhle v příletové hale na letišti Už-nevím-kde, čekám na Už-nevím-koho a nudím se. Obvykle v takových chvílích koukám lidem do tváří a pokouším se odhadnout odkud jsou, kam cestují a jaké jsou jejich příběhy. Pozoruji i svou sousedku, která tak trochu přetéká do mojí sedačky. Je to velmi americká dáma, která cestuje se svým velmi americkým, asi pětiletým capartem. Chlapeček má naduncané tvářičky a modré kamaše s pestrými kšandami. Taky se nudí. Mamička se nenudí, ta věnuje veškerou pozornost superobřímu hamburgeru, který ovšem v jejich superobřích rukou vypadá jako menší jednohubka. A pak se to stalo... Znuděný chlapec chvilku kopal do reklamní cedule a pak si našel zábavu ve velikánském květináči s palmou. Zcela netypicky to byla palma živá, zasazená v hlíně – a tak se stala domovem partičky velkých lesklých černých mravenců. Chlapeček je chvilku jen tak pozoroval a pak je začal systematicky, jednoho po druhém, jak tak v úhledné řadě spěchali do svého příbytku, zamačkávat tlustým palečkem.  Matička dojedla hamburger, otřela si tučnou rukou mastná ústa a až poté zpozorovala počínání svého synka. I zhrozeně na celou halu dramaticky vykřikla: „ Ne! Johny, ne! To nedělej! Nezabíjej je prstíkem, vezmi si na to klacík!“ Ti, co zvedli hlavu vystrašeni výkřikem, ji zase sklopili, uklidněni, že se vlastně nic nestalo. Zato já jsem tou příhodou šokována dodnes. Asi jsem přecitlivělá naivka, ale mám za to, že přesně takový rodičovský přístup vychová z dětí nelidské zrůdičky bez soucitu, citově oploštělé, bez úcty k životu ... dnes mravenčímu, zítra lidskému. Dneska na mravence dřívkem, zítra do lidí samopalem ... Děkujeme pěkně, madam matko!