Prasečí chřipka
Zprvu nenápadný výskyt prasečí chřipky v Mexiku zalarmoval během několik dní celý svět. Vir kmene A/H1N1 vznikl mutací viru lidské, prasečí a ptačí chřipky a v Mexiku mu podlehlo ke konci dubna přes sto lidí. Pandemie španělské chřipky zahubila v letech 1918-1919 přes 30 milionů lidí. Současný virus prasečí chřipky je stejného typu. Světová zdravotnická organizace (WHO) svolává mimořádná jednání s varováním, že mutace viru má potenciál způsobit pandemii. Současně však WHO ujistila, že svět je na ni dobře připraven. Podle hlavního hygienika ČR může nákaza dorazit do Čech za 4-5 týdnů. Hygienici sdělili, že proti viru sice nepomáhá očkování, ale zabírají antivirotika typu Tamiflu a Relenza. Česko by okamžitě pokrylo potřeby dvou miliónů lidí…
Někdy mám pocit, že v posledních letech se s těmi různými nemocemi zvířat i lidí roztrhl doslova pytel. Tuhle se likviduje farma s kuřaty, tuhle zase stádo kravek, tuhle zase se exhumuje labuť, která uhynula na jezeře … Experti nyní zjišťují, že nákaza současné chřipky se šíří jedině z člověka na člověka. Přenos z prasete nebyl potvrzen. Pokud ano, těšte se prasátka :-) Jsem rád, že nejsem zvířátko …
Rádio v práci mi na pozadí občasně hlásí zprávy a já začínám mít pocit, že chřipku už mám v týlu a vím, že večerní zprávy na TV nebudu raději ani zapínat, jinak mi z obrazovky vypadne rouška i s nakaženým jedincem.
Inu, nikdo si asi nepřeje mít žádný virus a to ani na počítači, málokdo si připustí možnost úmrtí a ztráty. Je zajímavým paradoxem, že například imunita není výhrou. V dobách velké pandemie byla úmrtí způsobena přehnanou hyperreaktivitou imunitního systému, tzv. "cytokinová bouře". Zhoršily se příznaky a stoupla úmrtnost… V dnešní době luxusu se obětem a ztrátám vyhýbáme a je to logické, ovšem současně se vzdalujeme tak trochu od pochopení toho, co je to oběť, zkouška, pomíjivost a nebo i kříž. Svět se v historii bolestně otřásal v obrovských ranách moru a nebo hladomorech, kdy vymíraly celé vesnice a lidé okusovali kůru ze stromů a jedli vše možné. Mimochodem, jedna vesnice mezi Jakubovicemi a Lanškrounem v této spojitosti zanikla právě v 17. století. Byly zde také choroby jako cholera, tyfus, záškrt, dětská obrna, černý kašel, pravé nešťovice … Snažíme se vysílat sondy do vesmíru, přemýšlet o dobytí Měsíce nebo Marsu a přitom je zjevné, že máme co dělat, abychom jako lidstvo obstáli před mnoha dalšími problémy, které povstávají v oblasti ekologie, zdraví, surovin, válečných konfliktů, politických nerovnováh …. Země není naším domovech, ale je zahradou, kterou smíme obhospodařovat a učinit ji přátelštější a pro život lidí příznivější, ale nikdy nebude oním pomyslným rájem na kterém bychom se měli ubytovat a žít natrvalo s bezproblémovou spokojeností a dostatkem všeho a nikdy jinak…. Život na zemi má svá úskalí a limity, ale má i ohromující naději v tom, že právě na této zemi smíme zažívat vědomí o velké naději, kterou nám Bůh zaslíbil a na základě této naděje žít … Svět je slzavým údolím, ale i nesmírnou krásou, má tisíce barev, odstínů a zvuků, setkání… Nadějná malebnost stvoření nás fascinuje a přesto ho jednoho dne každý z nás opustí bez výjimky. Kam? Žijme v naději …
A tak děkuji Bohu za naději, kterou dává každému, kdo v Něho uvěří … A věřit, znamená skočit do prostoru důvěry bez záložního padáku. Každý má tu jedinečnou šanci, kterou nenajde ve výstřižku z novin, ale ve svém srdci. Náš život je jeden velký pád k naději. V jedné písničce se zpívá „střípky Božího království chci sbírat srdcem svým …“
A tak dnes nebudu poslouchat zprávy o prasečích chřipkách nebo nehodách, ale budu přemýšlet o naději, kterou nám přínesl Kristus.
<")))>< miro
