O alkoholu, informacích, důvěře a víře ...
O alkoholu, informacích, důvěře a víře …
Asi je zbytečné někomu vykládat co je to alkohol a k čemu vede jeho pravidelná konzumace, byť i v malých dávkách. Právě ona pravidelnost je zdrojem malé nebo i velké závislosti. Někdy fyzické a někdy i duševní. Jistě, mnozí milovníci i „malých dávek“ naleznou tisíce důvodů, proč holdovat pravidelně tomuto libému zvyku :-). K nejčastějším důvodům patří výmluva, že to neškodí, že je to zdravotní prevence, že to nikomu a ničemu nevadí, že je to osobní záležitost a následně ti, co už mají „nakoupeno“ prohlašují „že jsou rozhodně střízliví“ :-). V ČR výrazně narostl v poslední době počet nehod pod vlivem alkoholu, v dobách následných se budou statistická čísla snižovat a to v důsledku toho, že k nehodě do sta tisíc nebude třeba volat Policii ČR. Alkohol a ostatní návykové látky v nekontrolovaném množství zabíjejí, poškozují, vzbuzují závislosti a špatné návyky. Pro příklady stačí zůstat v regionu České republiky. Jednou je to lékař, který přejede dítě autem, protože měl nějaké to promile navrch, jindy narkoman, který autem zabije matku s dítětem a nebo z nedávné doby zubní lékařka, která se rozhodne provádět zákrok s 3.8 promile alkoholu v krvi. A řidič fekálního vozu Milan Čurda je „osmipromilovým“ českým unikátem :-) . Před televizními štáby prohlásil: „Netušil jsem, jak snadno se člověk proslaví. Stačí se pořádně ožrat.“ Dlužno ale dodat, že alkoholismu propadl poté, co jeho žena utrpěla těžký úraz s trvalými následky a následoval i rozvod... Každá návyková látka je ale jakýmsi placebem, něčím co zabírá místo jiným věcem a co je nahrazuje.
Na čem se v životě nejvíce bohatne? Na lidské hlouposti, zlozvycích, závislostech, hrabivosti a nenasytnosti. Kolikrát se produkují do světa iracionální jsoucna, vyložené paskvily, hlouposti, bulvární placeba a lidé to „berou“ a „kupují“ do svých šuplíků a do svých myslí. Na nedávné přednášce publicisty Jiřího Zajíce bylo jasně vidět ze statistik, že i bulvárním deníkům lidé přisuzují jistou míru pravdivosti a věrohodnosti. K tomu bych jen dodal, že v takových časopisech je hodnota některých informací navíc jalová a zavádějící. A kolik peněz se točí v drogách, prostituci, prodeji zbraní ať legálním či nelegálním je nepředstavitelné. Příčin je mnoho a vše má své kořeny v „přirozených“ sklonech člověka. Na mnohém se podílí lidské kořistnictví, lidské zbytnělé EGO, které žije na úkor druhých, mnoho příčin je systémových, svůj podíl má i sociální frustrace, ztráta identity, ztráta důvěry k institucím, lidem, spravedlivému sociálnímu systému, Bohu i církvi … Svět protnuly sítě internetu, informační dálnice, letecká spojení, televizní kanály … Jsme jako lidé lepší, nadějnější, spokojenější a vzdělanější? Někdy člověk spíše nabývá pocitu, že obrovský příliv informací a dostupnost ověřených či neověřených informací všeho druhu způsobuje informační chaos, relativismus, informační anarchismus a média šíří jen „hot-dog“ informace určené k rychlé a přímočaré „konzumaci“ a méně serioznějších zpráv nad kterými se musí více lámat hlava … Doba před modernou člověka vázala na nejbližší jistoty, nejbližší rodinu, prostředí, které znal. Současná doba člověka odcizuje, oklešťuje, mnohdy deprivuje a nechává ho stát uprostřed „dálnice světa“. Informace o děsivých scénách, kdy mladý střelec ve škole se mstí na spolužácích, pobije a těžce zraní své nejbližší a lidi, kteří nemají s jeho životem nic společného je typickou ukázkou.
Vraťme se ale k alkoholu jako nástroji určitého „kompenzátora“ stresů a nebo „loutkovodiče dobré nálady“. V Rusku existuje registrovaných 2.5 mil. lékařsky registrovaných alkoholiků, avšak skutečný počet může být několikanásobně vyšší. I tento trh ale skýtá stálé možnosti. V nedávné době se objevila na ruském trhu reklama na „dámskou“ vodku a výrobce ji prezentuje jako ideální nápoj pro bouřlivé dámské jízdy. "Ženy potřebují svůj vlastní alkohol," hlásá reklama. "V Moskvě existují růžové taxíky výhradně pro ženy, jsou zde lehké cigarety, ale není zde žádná dámská vodka. A my jsem si řekli: Proč?...Více lidí trpí cukrovkou než alkoholismem, ale nikdo kvůli tomu nezakáže reklamu na čokoládu," dodal podnikatel. A jak v Česku? Na trhu jsou například placatky s nápisem : „Alkohol zabíjí pomalu, takže času dost..“ a nebo „Kdo nechlastá s náma, chlastá proti nám“.
Spousta věcí se ve světě ale musí brát s nadhledem a pochopením a nehledat hned odsouzení pro věci, které nás obklopují. Přísné škarohlídství nebo mravokárné mentorování je totiž nesnesitelné, pokud nenabídne odpovědi, řešení nebo vize. Před více lety jsem četl rozhovor s jedním zahraničním biskupem, který hovořil o korozi křesťanství – jasně prohlásil, že jedním z důvodů koroze křesťanské víry je moralizování bez Boha, bez toho, že by se zvěstovala naděje, která je v Kristu … Stejně tak křesťanství není jen o charitě a pouhé pomoci bližním. Skutečné křesťanství bere charitu, pomoc druhým, zodpovědnost za druhé jako integrální součást víry, jako něco, co plnohodnotně a nezastupitelně vyjadřuje víru v dobrého Boha. Věřit, znamená nechat se s důvěrou vést. A právě tuto důvěru v Boha se musíme naučit v této postmoderní době hledat.
Myslím, že doba postní by nás přímo měla vybízet, abychom odložili své zlozvyky, předsudky, své závislosti, které každý z nás má a pokud nemá, musí se je jen naučit lépe hledat J . A možná je také dobré si položit otázku, co od Boha očekávám a jak mohu být prospěšný a věrný vůči Bohu a druhým lidem, které každodenně potkávám. Je potřebné si uvědomit, že mnoho věcí spojených s bohopoctou jsou jen prostředky, pomůcky, ukazatele, směrovky, návody …. Neztraťme se i ve spleti dobře míněných směrovek a prostupme tímto labyrintem k blízkosti Boha, který touží po naší spáse, ať už jsme zdraví, nemocní, mladí či staří, různého stavu nebo IQ a nebo na jakémkoli stupni poznání. Bůh netouží po smutku lidí, po černobílém světě bez vývoje, neosobní úctě, po nedůvěře či pocitu marnosti. Věřit, znamená skočit do prázdna s padákem, který není vybaven padákem záložním. Věřit, znamená přiznat si svou slabost a zranitelnost a v tomto oproštění se od všeho, přijmout Boha. Je mnoho hodnotných věcí kolem nás, které můžeme užívat. Je mnoho hodnotných lidí, které můžeme potkat. A je jeden Dárce, který tyto možnosti uděluje. Ať prostupujeme bránou radosti, bolesti, smutku, beznaděje, odloučení nebo sblížení, tak vždy má cenu Boha zvát do života, má cenu s Bohem hovořit svým osobitým způsobem. Před Bohem není NIKDO lepší nebo horší, tak to posuzují jen lidé. U Boha je KAŽDÝ člověk nesmírně vzácný.
A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
(Zj 22,1-2.17)
miro <:)))><
