Nebát se a krást

V době, když jsme bydleli v činžáku jsme měli zkušenosti s tím, že zcela nové kolo nám opustilo bez dovolení sklepní kóji. Přestože nebylo vidět přes dveře, tak dotyčný lapka šel najisto  a kolo, které za sebou mělo tak 10 km jízdy si odnesl. Na pokoji nebyly nechány ani plyšové hračky v kočárku, který stál pod schodištěm a nebo zánovní boty, které si návštěva při nedělním obědě odložila přede dveřmi. Na svém bývalém trabantu jsem si cenil velmi pěkných přídavných mlhových světel. Cenil si je asi i někdo jiný, protože jednoho krásného dne či spíše bezměsíčné noci je kdosi odborně odmontoval a trabantík ztratil svou „pihu krásy“. Uschovaná motorka ČZ v místnosti, kam měli přístup pouze tři lidé také postupem času  začala ztrácet součástky. Dotyčný za nic nemohl, to prý asi kamarádi, kteří bydlí daleko … Po dlouhých tahanicích zaplatil alespoň baterku.  Tu a tam potkáte takové ty drobné loupežníky, lapky a zloděje, kterým připadá prostě normální se obohatit, přilepšit si a „čórnout“ co se nabízí. Tuhle měděný okap, tuhle nářadí ze zahrady, támhle trochu stavebního materiálu.  Anténka na autě je snad to nejmenší co si drzý zloděj odnáší a člověk pak marně během jízdy ladí rádio. Na rekreačních chatkách je snad už zvykem, že sem tam se někdo vláme do dveří a odnáší co najde. Někdy i opakovaně a dokonce dochází i k tomu, že se dotyčný zloděj chová jako Jeníček z pohádky a doslova oloupe hliníkové plechy ze střechy chaty, aby toto směnil ve sběrně druhotných surovin za lákavý peníz.

V dobách vojákování jsem cestoval s četou do Prahy a zatímco kluci byli na vyšetření, tak já si prohlížel Prahu a cestou na Vysočany jedu tramvají a vidím, jak během jízdy se někdo pohybuje, aniž  je zastávka. Vytáhlý mladík se blížil k postarší ženě, která nic netušila a jeho ruka se bezostyšně nořila do kabelky nic netušící oběti. Když jsem to viděl, připadal jsem si jako ve snu nebo špatném filmu. Celá dlaň zmizela v pootevřené kabelce a hledala po hmatu co by se hodilo … Když jsem to zpovzdálí pozoroval, nemohl jsem věřit svým očím nad drzostí výrostka. Naručkoval jsem k němu poloprázdnou tramvají a omráčen jeho drzostí jsem ze sebe vypravil něco ve smyslu : „To snad nemyslíš vážně …“. Když mne zpovzdálí viděl,  tak okamžitě stáhl ruku a tvářil se jakoby nic, ani nehnul brvou, neřekl ani slovo, nereagoval na mě. Na příští zastávce okamžitě vystoupil a vyčkával zřejmě na další tramvaj, kde bude štěstí více přát … Co mne iritovalo byla drzost toho přibližně osmnáctiletého kluka, dobře oblečeného a s igelitkou v ruce, který už neměl ani dostatek studu a bezostyšně kradl.  Pokud bych jej chytil za ruku, nic bych mu nedokázal. Tvářil se nezúčastněně, jakoby ta ruka co hrabala před chvílí v cizích věcech nebyla jeho.

Proč ale vzpomínám na tyto věci. Přestože nebydlíme v činžáku už rok, tak jsem se včera zase seznámil s tím, když vám někdo drobně odlehčí... Večer kolem deváté jsem se stavil za kamarádem na „pakováckém“ sídlišti , kolo postavil do stojanu a ještě si pochvaloval, že i horské kolo jde usadit do rámu stojanu a jak dobře na cyklisty zde dbají… Kolo nebylo ve tmě ani vidět, byl večer.  Za hodinku odcházím, chci si rozsvítit na kole a přední svítilna odebrána, zadní také a malé přídavné blikátko také pryč.  A tak tu byl zase nenechavý zloděj a já si připomenul, že je dobré kolo vždy zamykat a vše z něj sundávat, ať ve dne nebo noci. Byl jsem z toho naštvaný, ale za pár okamžiků jsem s uspokojením konstatoval, že alespoň kolo zůstalo …  Následující den jdu do práce a dozvím se, že byla v přízemí vykradena ordinace lékaře. Masarykovské heslo „Nebát se a nekrást“ si mnozí lapkové a nenechavci zřejmě vykládají ve smyslu: „Nebát se a krást“. Důležitost přikázání – Nepokradeš, mi opět vytanula na mysli …

                                                                                                                                                         - mirek 27.2.08 -

Zajímavé tematické kázání k přikázání Nepokradeš na stránkách CČE Brno I

http://brno1.evangnet.cz/view.php?cisloclanku=2006072001