Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 10. 2008

Mlčení

MLČENÍ

Na www.christnet.cz jsem nalezl článek: Je křesťanství jen hobby? od Jiřího Baroše, mladého politologa a právníka. Měli jsem spolu možnost komunikovat a mohu tedy říci, že Jiřího považuji za velmi nadaného člověka, který vzhledem ke svému věku projevuje mimořádný rozsah znalostí, jak teoretických, tak ryze praktických. Jeho články mají sílu oslovit a inspirovat. Stejně i tento - Je křesťanství jen hobby? Stojí za to si jej přečíst na

http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=245&zamysleni=true

Budu ale pokračovat …Nedávno jsem byl kousek od Lanškrouna u krásného pravoslavného kostelíku v Řimicích a na jejich nástěnce mne zaujal následující nápis:

"Každý křesťan má pro víru přinést nějakou oběť; co nás nic nestojí, za nic nestojí".

Vede mne to k úvahám o vnitřní zodpovědnosti člověka, o ochraně víry, ochraně hodnot souvisejících s křestanstvím, o základních otázkách našeho života. Stejně tak o vnitřních i vnějších symbolech víry. O hradech víry v nitru, o hradech víry vně nás. O symbolech vnějších i vnitřních a jejich zachovávání a významu. Chtěl bych nasměrovat nyní uvažování směrem ke knize Mlčení, ke knize, která nastoluje tolik otázek.

Na tuto knihu bych chtěl zvláště upozornit v době, která žije nenáročné křesťanství a leckdy i křesťanství jako „hobby“. Jako něco co není stěžejním tématem každodenního života, co vlastně jakoby konkuruje mnoha dalším volnočasovým aktivitám nebo pracovnímu rytmu, co je utlumeno a absorbováno výchovou, stereotypem a nebo pragmatickými pohledy plynoucích z určitého sebeuspokojení. Křesťanství by mělo být výzvou, dynamickou výzvou k hledání smyslu života, stálým očekáváním. Nemělo by být líbivou pentličkou v konkurenci mnoha dalších aktivit, nemělo by být lacinou ochutnávkou nebo jednohubkou, která neurazí. Stejně tak by nemělo být nostalgií, která staromilsky oprašuje obrazy starých mistrů. Křesťanství by také nemělo být ale psychologickou fluktuací, která podobna satelitu krouží kolem podstaty samé a plna obav se skrývá v tzv. „intimitě víry“ a výsledkem je jakýsi náboženský relativismus bez jednoznačného vykročení vpřed.

A nyní už knize samotné: Pokud někdo četl knihu Mlčení od japonského spisovatele Shusaku Enda, tak bude jistě s napětím očekávat léta nesplněný projekt Ticho (Silence) od Martina Scorseseho. Nyní se konečně zdá, že se Scorsese k příběhu portugalských misionářů, kteří v Japonsku v 16. století čelí jak útlaku ze strany místních pánů, tak konkurenci jiných misionářů, konečně vrací. Do kin tento film dorazí pravděpodobně až v roce 2010. Filmový snímek Ticho podle předlohy knihy Mlčení byl také natočen již v roce 1971 Masahirem Shinodou. V tomto filmu ale byl příliš výrazný expresivní styl asijské produkce. Velmi se mi líbil jeden komentář na webu k staršímu provedení filmu (viz. níže) Nyní tedy jen stačí čekat na zpracování Martina Scorseseho a těšit se na jeho úspěšné uvedení do kin. Je to velmi silný příběh a stojí za to si především přečíst samotnou knihu Mlčení od Shusaku Enda.

komentář: Příběh jesuitského misionáře Rodriguéze v protikřesťanském Japonsku 17. století. Muž odhodlaný položit svůj život jako mučedník je brzy postaven před těžká rozhodnutí, kdy je nucen volit mezi vírou a blíženskou láskou. Smí člověk svou víru z lásky pošlapat? Může být odpadlík světcem? To jsou jen jedny z řady otázek, které klade Šinodův film - natočený podle výtečného románu "Mlčení" (Vyšehrad, Praha, 1987) Šúsaka Endóa. Další se týkají například osudu slabých v časech pronásledování: ti silní se možná vzdávají víry pro lásku, ale co ti, kteří odpadají ze slabosti, kteří zapřou Krista pokaždé, kdy je jim položen nůž na krk, a přesto vždy znovu hledají odpuštění? Jsou křesťany? Jsou Jidáši, anebo Petry? A další otázky se týkají univerzality křesťanství: jak úspěšná byla jeho inkulturace do tak odlišného světa, jakým je Japonsko? Zůstalo stále stejným náboženstvím? Ticho je snímkem, který se v hloubavé mysli může stát rozbuškou nekončících úvah. Mnoho se ptá a neservíruje skoro žádné odpovědi. Je dokonce ještě tišší než román, který mu byl předlohou. Nad detaily převedení příběhu na plátno by se sice dalo polemizovat, ale celek je bezesporu úspěchem.

Pokud Vás to zaujalo, jsem potěšen. Víra je totiž také o mlčení, o mlčení, které mnohdy může být velmi hlasité a také o mlčení, které slyší jen Bůh …

MK