Ješitnost 

Kdo z nás neslyšel slůvko - ješitnost. V naprosté většině případů se toto vyskytuje ve spojení s mužským „elementem“. Leckdy se toto mihne i na politické scéně, kdy ten či onen lídr politické strany, ministr nebo ještě vyšší pán je zván ješitným, sebestředným člověkem. Co to ale znamená a jaký je výklad toho, když je někdo označen za člověka ješitného? Co si pod tím představit?

Je docela zajímavé popřemýšlet, protože v lecčems to třeba může pomoci nalézt i „protilátky“ na onu ješitnost, která je tak častou návštěvnicí...

Jinak jistý díl některých slovních spojení ohledně  ješitnosti jsem si vypůjčil od jiných a nebudu tak ješitný, abych to nepřiznal :-)

Ješitnost je přisuzována především „pánům tvorstva“ a je to jakoby jejich typická vlastnost. A co ženy, namítnou mnozí … Dělá jim přeci tak dobře, když je někdo chválí, obdivuje a také spolu soutěží, která je krásnější nebo lépe oblečena … Ale pozor, ženská a mužská ješitnost je rozdílná a soutěž u mužů se leckdy stává prioritou. Mužská ješitnost a sebeprosazování  je vidět v politice i jiných profesích a tržní ekonomika s touto „soutěživostí“  i počítá.  Mužkou ješitnost můžeme vidět každý den v tzv. hře na „největšího borce“. Smutné je, pokud se touto „soutěživostí“ příliš  nakazí i děti. Pak máme obrazy rozmazlených holčiček, které se vychlubují a pokořují jiné a nebo chlapečků, které neumějí prohrávat a chtějí za každou cenu jen vítězit a být vždy vpředu.

Zrovna dnes mi kolegyně v práci říkala co se stalo její holčičce. Její holčička chtěla bonbón a dotyčná o malinko větší holčička řekla: „Dostaneš, ale poklekni …“ I holčička mé kolegyně poklekla v domnění, že výtečný bonbón od „kamarádky“ dostane. Dostala, ale místo bonbonu pouze facku. Smutný výsledek žadonění… Jsme dospělí a mnohdy do světa dětí nevstupujeme a doufáme v to, že   děti se musí se „svým“ světem trochu poprat samy.  Ovšem,  pokud je to možné a vhodné, tak jsou okamžiky, kdy je třeba do jejich světa vstoupit a dítě chránit před druhými a leckdy před dítětem samotným k jeho užitku.

V dospělosti hra na „největšího borce“ je patrná v mnoha profesích nebo i partách. Mužská hierarchie hledá pomyslného „vůdce smečky“, který se snaží dokazovat sobě i druhým, že je toho hoden. A u žen?

Nejkrásnější či nejlépe oblečená žena (dívka), vyvolává sice u ostatních obdiv, anebo závist, ale rozhodně se nestává vůdkyní smečky. Některé ji v oblékání či líčení napodobují, ale nerespektují ji jako vůdkyni. Naopak jako vůdkyni respektují spíš rádkyni – moudrou, znalou. Samozřejmě existují výjimky, záleží na věku a inteligenci. Dívky dávají přednost dobrým vztahům. Povídání, sdílení pocitů, vzájemné pochopení hraje v jejich životě hlavní roli.

Obecně se ješitnost opačného pohlaví liší v tom, že ženy potřebují obdiv a pochvalu kvůli pocitu lásky a pochopení, či nízkému sebevědomí, muži potřebují obdiv pochvalu kvůli uspokojení vlastního soutěživého ega. Pochválená žena si řekne, nejsem tak špatná, pochválený muž si řekne, jsem borec. On se snaží dosáhnout co nejlepších výsledků, neboli mety nejvyšší - obdivu davu. Jí stačí, když ji uznává a miluje její nejbližší okolí. Ony soutěží o post krasavice, protože s obdivem mužů chtějí získat jejich lásku. Oni soutěží o post vůdce smečky, protože nejdřív chtějí získat moc a s ní i obdiv něžného pohlaví.

Nemá smysl polemizovat o tom, čí ješitnost je horší či lepší, protože každá má své plus i mínus. Mužská vede k lepším výkonům a stává se hnacím motorem nových vynálezů, ale zase podporuje přílišnou agresivitu a dělá ze života neustálý boj. Ženská ješitnost naopak agresi vylučuje, protože se v ní neskrývá touha po moci, ale touha po dobrých vztazích, což znamená brát ohledy na druhé a ustupovat, nervat se nahoru za každou cenu. Ženy k vyšším výkonům motivuje spíš pochvala. Jenomže uspokojení s menším cílem je nežene tolik dopředu jako soutěživé bojovníky.

A tak tímto bych úvahu nad JEŠITNOSTÍ zakončil.

Každý člověk, ať muž a nebo žena má spoustu různých vlastností a stejně tak i jistý díl ješitnosti přítomný v různých formách. Vědět o tom, znamená účinně zvládat tyto vlastnosti a mnohdy poznání různých nectností nás učí je transformovat a kultivovat do prospěšné podoby. Mnohé vlastnosti a ne zrovna prospěšné  sklony se kterými lidé zápasí, a není jich málo, je dobré rozkrýt a podívat se jim „na zoubek“. Čím větší banality to jsou, tím více nás mohou třeba i trápit a obtěžovat. Leckdy  lepší než opakované nekončící zápasy s malichernostmi, opakovanými „stíny“  života, zlozvyky a nectnostmi je lépe provést jejich sublimaci nebo transformaci. Čili je nikoli přimočaře potlačit nebo vytěsnit, ale provést jejich přeměnu na jinou úroveň kvality a naučit se určité sklony nebo vlastnosti „zpracovat“. Někdy úspěšně a někdy méně úspěšně – to je ale život …

Naprosto to samé je možné provést s ješitností, která někdy zvláště u mužské populace vnáší nadbytečný prvek ega, prvek soutěživosti tam, kde nemá být; prvek nekritičnosti, nepokory a egocentrické zahleděnosti. A každý, kdo propadne ješitnosti se vždy cítí být ohrožován svým okolím v mnoha podobách. Ne nadarmo se mnozí politikové osočovali se stihomamu :-).

Takže krásný den a vítezný boj s ješitností a nejenom s ní …

 

miro <:)))><