Dotkni se mých ran ...
Dotkni se mých ran ...
Apoštola Tomáše zná asi každý z příběhu "nevěřícího Tomáše". Je dobré si ale připomenout jeho apoštolské cesty:
Nejdřív odešel na sever do Sýrie a potom se vydal na východ, kde leží státy: Afghánistán, Pákistán, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán a Tádžikistán. Ani tam ale neskončil. Dostal se zřejmě až do Číny, a potom do Indie, kde zemřel mučednickou smrtí, když byl v roce 72 proboden kopím. Dodnes existuje v západní Indii komunita, která si říká "křesťané svatého Tomáše". V hlásání víry byl tento apoštol naprosto neúnavný, a to i přesto, že mu historie neprávem přisoudila titul "nevěřící".
Postavení učedníků po ukřižování Krista?
Kdo byl první na ráně - učedníci a zdánlivě logické podezření, že právě oni tělo ukradli. Jenomže ženy, které zmizení nahlásily, přišly s "absurdním" tvrzením, že se s Ježíšem setkaly. A protože spekulovat se dá o všem, což se děje, dělo a dít bude, tak se začaly se mezi lidem šířit další zvěsti, že na kříži možná nezemřel Ježíš, ale nějaký jeho dvojník. A nebo že Ježíš vůbec nezemřel a nebo že to bylo jen zdání.
A tehdy přišel Ježíš mezi ně, což byl jistě omračující zážitek. Jenomže Tomáš chyběl. A když mu to ostatní nadšeně vykládali, prohlásil, že tomuto absolutně věřit nebude, pokud se nedotkne Jeho ran. Sám Kristus popřel, že by byl duchem nebo nějakým přízrakem. Svým učedníkům řekl: „Podívejte se na mé ruce a nohy... Dotkněte se a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. (L 24,39) Aby dokázal, že je skutečně tělesně vzkříšen, v jejich přítomnosti také jedl (L 23,43).
Co se ale nestalo. Série Ježíšových návštěv pokračovala - a napříště u toho byl i Tomáš. A Mistr povídá: "Chtěl jsi se přesvědčit, dotkni se tedy mých ran". Tomáš 
byl svým způsobem šťastlivec, protože tohle privilegium nedostal každý. A Tomáš vyslovil jednoduchou větu, která vstoupila do dějin: "Můj Pán a můj Bůh". Jeho hledání důkazu vyloučilo spekulace - viděl, že Ježíšovo tělo nebylo ukradeno a k záměně osob taky nedošlo, protože těch ran se mohl dotknout. Jak to dokážeme vysvětlit a pochopit a také věci následující? Kristovo vzkříšení mělo úchvatný vliv na jeho učedníky. Přeměnilo skupinu slabých a ustrašených mužů na odvážné apoštoly, kteří byli ochotni pro svého Pána udělat cokoli (Fp 3,10.11; Sk 4,33).
Ježíšovo ukřižování není postaveno na představě, že ukřižování přežil a pak se uzdravil a vesele pobýval se svými přáteli a nebo později odešel někam do jiných končin. Lidská logika staví na představě přežití smrti nebo zdánlivé smrti a nikoli vzkříšení. Vzkříšení ale bylo zásadním přelomem, kterém potvrdilo pravdivost Kristových slov.
Ten, kdo toto vezme za své, kdo uvěří v Ježíše, dostává poslání: má pokračovat v Ježíšově díle a spolupracovat s Božím Duchem. Vzkříšený Ježíš ve své církvi stále "pracuje". Život je o naději a k té můžeme odhodlaně směřovat a především z ní žít. A každý může obrazně zažívat různým způsobem výzvu: "Dotkni se mých ran" a stát se tak pomyslným "nevěřícím" Tomášem ...
