DEPRESE

Venku je počasí, které mnohé asi netěší. Teplota kolem nuly, po ránu zbytky sněhu, vlezlý chlad a sluníčko nikde. Listopadové počasí stvořené pro depresi. S chutí bych napsal depresy, aby bylo vidět, jak je deprese tvrdá a těžká :-) Člověk žije v určitém mikroklimatu vztahů. Patří k tomu jak lidé, tak prostředí ve kterém žije. Vše ho ovlivňuje, někdy více a někdy méně. Ze školy si pamatuji kamarádku, která měla svůj slovník velmi pestrý a jedním z často používaných obratů bylo slůvko – depka. Měla také obzvláštní způsob humoru. Krátký, úsečný a jemně sarkastický. S odstupem času vím, že skutečně tu depresi měla a jen ji dávala lehký komorní nádech – depka. Znělo to mnohem přijatelně a zároveň odlehčeně. Myslím, že každý má právo na svou depku a není třeba se hrozit toho, že je to nepatřičný stav. Každý pátý člověk v průběhu života zažije klinicky významnou poruchu nálady a každoročně depresí onemocní 5 % populace, dá-li se mluvit o onemocnění jako takovém. Ženy mají k depresím 2 x větší sklon než muži.

O co v depresi jde? Deprese je charakterizována především beznadějí, člověk má pocit, že nic nevychází, že současná situace je zoufalá, trpí bezdůvodnými obavami a úzkostí, pesimistickými výhledy do budoucnosti, pocity méněcennosti a domnělého provinění. Tyto pocity jsou velmi intenzivní. Dalším častým příznakem je neschopnost radovat se ze zážitků a věcí, které pacienty dříve těšily (zájmy, koníčky), nezájem o sebe, svou práci, rodinu a přátele. Často se rovněž vyskytuje nesoustředěnost, nerozhodnost, špatná paměť a zpomalené myšlení. Velmi časté jsou myšlenky i na sebevraždu. Tato náchylnost k sebevraždám u pacientů s depresí vychází z pocitu bezvýchodnosti situace a z beznadějnosti. Deprese patří k nejčastějším příčinám sebevražedného jednání, ať už to jsou sebevraždy nebo pokusy o sebevraždu. U pacientů se mohou objevit poruchy spánku - problémy s usínáním, opakované probouzení v noci a velmi často se také vyskytuje brzké probuzení. Spánek je pociťován jako nedostatečný a pacientovi nepřináší žádné osvěžení.

Z čeho depka?

Přesná příčina vzniku deprese zatím není stále známá – známe pouze některé biologické procesy v mozku a faktory, které se mohou na vzniku deprese podílet. Bylo zjištěno, že za vznikem deprese pravděpodobně stojí nedostatek některých neurotransmiterů v mozku (chemické sloučeniny, pomocí kterých se předává signál z jedné nervové buňky na druhou). Mezi neurotransmitery podílející se na vzniku deprese patří zejména noradrenalin a serotonin, v menší míře pak i dopamin. Léky, které obsah těchto neurotransmiterů v mozku zvyšují, symptomy deprese zlepšují. Zatím se neví, co přesně způsobuje pokles hladin těchto neurotransmiterů. Mezi faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku deprese patří genetická výbava jedince (u osob, jejichž pokrevní příbuzní trpí depresemi, je větší riziko onemocnění), dlouhodobý stres (vyšší riziko je u osob dlouhodobě stresovaných a především u těch, které nemají možnost tento stav ovlivnit), akutní stresující události (např. úmrtí blízkého člověka, rozvod, propuštění z práce, odchod do důchodu apod.), typ osobnosti (obecně je vyšší riziko onemocnění např. u úzkostných lidí). Na vzniku deprese se může podílet i výchova v rodině (zejména nepřiměřená náročnost a kritičnost rodičů), týrání nebo pohlavní zneužívání v dětství. Deprese může být ale vyvolána i některými chorobami, např. poškozením či onemocněním mozku (nádory, roztroušená skleróza, demence), některými léky (např. léky proti vysokému krevnímu tlaku, perorální antikoncepce, steroidní hormony atd.) či drogami.

A Bůh?

A jak to vidí A. Grün? Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený. Všechno se mu jeví temné. Existují stavy deprese, které jsou reakcí na zkušenost bolestné ztráty, nebo endogenní deprese, které nakonec ústí ve fyzickou chorobu a vyžadují patřičnou léčbu a medikaci. Vždycky je ale důležité nechápat depresi jako stav, který jsme si sami zavinili, nebo jako projev nedostatečné víry. Je to výzva, na kterou bychom se měli snažit odpovědět duchovně. Depresivního člověka bychom měli brát ve stavu jeho opuštěnosti a temnoty vážně. Měli bychom si ušetřit laciné rady, že se má radovat z krásy přírody nebo si dopřát dobrý oběd. Protože ten, kdo trpí depresí, se právě kvůli své nemoci nedokáže z ničeho skutečně radovat. Já bych takovému člověku řekl: Chápu, že je těžké vydržet tu temnotu a osamělost. Ale snaž se smířit se s depresí. Navzdory zdánlivé nesmyslnosti má svůj smysl. Ptej se jí, co se ti snaží říct. Možná to, že bys měl více zachovávat zdravou míru, abys o sebe dokázal lépe pečovat a nechal plavat svou touhu po dokonalosti. Měl bys na svou depresi najít vlastní odpověď. Máš-li dojem, že všechno kolem tebe je temné, dovol své depresi, aby tě vedla do hlubin. Tam, v hloubi tvé duše, přebývá Bůh. A tvoje cesta k němu nepovede oklikou kolem deprese, nýbrž skrze ni. Bůh je v tobě, i když ho necítíš. Křič k němu ze svých hlubin. Řekni mu, jak trpíš svou bezmocí. Možná ho vytušíš právě ve své bezmoci, zjistíš, že tě obklopuje svou láskou. A dovol své depresi, aby rozbila tvé ego. Aby rozbila tvou představu o životě. Ona tě takto může otevřít Bohu, jenže zcela jinému. Bohu přebývajícímu v temnotě. Bohu, který chce právě v soumraku tvého srdce rozestřít svůj pokoj.

                                                                                                         miro <:)))><