21. 1. 2010
Chudá vdova
Včera mi jeden můj přítel vykládal o tom, že chrám
člověka musí být v lidském srdci a ne někde jinde… Současně ale říkal, že
nechce znevažovat kostely, ale že ten nejdůležitější chrám je v nás
samotných… Musím souhlasit. Vždyť to nejpodstatnější se odehrává v nás a
z nás mohou vzejít ušlechtilé a
nebo také zlovolné myšlenky. Jakým budeme 
chrámem záleží na nás. V této
souvislosti mne dnes napadlo zamyslet se nad biblickým podobenstvím o chudé
vdově (Mk 12. 41-44). Dá se říci, že trpěla jak duševní, tak materiální nouzí.
Nevíme, zda měla nebo neměla někoho, kdo by se jí zastal, ale dokázala i
v té nelehké situaci nalézt rozhodnutí a vůli k daru. Trpěla hladem?
Pomohl ji někdo v životní nouzi? Nevíme. Přesto zlomek jejího života nám
byl dochován jako modelová situace obětavosti, vztahu a důvěry
k Hospodinu. Bůh pochválením vdovy nenabádá k výběru peněz, ale
ukazuje na něco mnohem hlubšího - na vztah vděčnosti k Bohu, na snahu hledat
jej i v dobách nedostatku a nouze. A stav nouze může zažívat každý
z nás v různém slova smyslu od věcí duševních až po věci materiální.
Ten, kdo je spokojený, sytý a zajištěný, mnohdy o Bohu neuvažuje a
v životě s ním leckdy ani nepočítá. A nebo si obraz Boha vymodeluje
podle svých představ a přání. Chudá
vdova je krásným příkladem poctivé lidské štědrosti a vztahu důvěry a vděčnosti.
Bohu nešlo o kvantitu, on přece naše dary nepotřebuje, ale šlo mu o kvalitu
vztahu. Právě o ten chrám, který je v lidském srdci…
(miro)
chrámem záleží na nás. V této
souvislosti mne dnes napadlo zamyslet se nad biblickým podobenstvím o chudé
vdově (Mk 12. 41-44). Dá se říci, že trpěla jak duševní, tak materiální nouzí.
Nevíme, zda měla nebo neměla někoho, kdo by se jí zastal, ale dokázala i
v té nelehké situaci nalézt rozhodnutí a vůli k daru. Trpěla hladem?
Pomohl ji někdo v životní nouzi? Nevíme. Přesto zlomek jejího života nám
byl dochován jako modelová situace obětavosti, vztahu a důvěry
k Hospodinu. Bůh pochválením vdovy nenabádá k výběru peněz, ale
ukazuje na něco mnohem hlubšího - na vztah vděčnosti k Bohu, na snahu hledat
jej i v dobách nedostatku a nouze. A stav nouze může zažívat každý
z nás v různém slova smyslu od věcí duševních až po věci materiální.
Ten, kdo je spokojený, sytý a zajištěný, mnohdy o Bohu neuvažuje a
v životě s ním leckdy ani nepočítá. A nebo si obraz Boha vymodeluje
podle svých představ a přání. Chudá
vdova je krásným příkladem poctivé lidské štědrosti a vztahu důvěry a vděčnosti.
Bohu nešlo o kvantitu, on přece naše dary nepotřebuje, ale šlo mu o kvalitu
vztahu. Právě o ten chrám, který je v lidském srdci… (miro)
